Spoluadminka blogu: Masíí

Break your soul

1. května 2011 v 19:28 | Naomi-san |  Povídky
Tak jo mina-san!!! Naomi se vytasila s další povídkou. Tentokrát je to jednorázovka a jak jinak, než na téma Sasusaku :-). Po dlouhé době jsem o jejich osudu zauvažovala a hledala alternativní konec. Mimo jiné pracuji na pokračování i dalších povídek, ale tohle ze mě prostě muselo ven :-D. Snad se Vám můj výtvor bude líbit :-).
A by the way...KOMENTOVAT, KOMENTOVAT a zase KOMENTOVAT :-D!!! Vaše názory mě zajímají ze všeho nejvíce a kvůli Vám povídky zveřejňuji, takže každý názor ocením :-P. Díky Vám totiž následuje můj vzestup, či pád :-P.

Nemohla jsem tomu uvěřit. On by mě opravdu zabil? Kdyby…kdyby nepřišel Naruto…Sasuke neváhal ani vteřinu. Dala jsem mu záminku zabít mě. Nedokázala jsem do něj jedovatý kunai zabodnout…ale on to dokázal. Nepřemýšlel nad svým činem, prostě konal…stála jsem mu v cestě a tím to končilo. Nebyla jsem pro něj ničím, než pouhou vzpomínkou, která se rozplývá. Už jsem nebyla ani ta slabá, otravná holčička…byla jsem ničím.
Vztek, který ve mně koloval se rozprostíral po celém mém těle. Nedokázala jsem uvažovat. Moje mysl nedokázala pochopit jak stupidní a nemožnou věc právě dělám. Věc, kterou se chystám udělat je tak šílená, tak sladká a nebezpečná. Polapila celé mé bytí a poslala mou sebezáchovu do háje. Solidní uvažovaní je tem tam a holka s úžasnou intuicí a mozkem génia…se rozplynula. Rozhodla jsem se podstoupit cestu, z které už není návratu. Ať se stane cokoli, nikdy nebudu litovat. Zachvěji myslí Sasukeho Uchihy, ať to stojí cokoli!
Netrvalo moc dlouho a mou čakru zachytili. Ani jsem se ji nesnažila zakrýt. "Co tady pohledává ninja z Konohy tak sám?" Uslyšela jsem za sebou slizký hlas nynějšího největšího nepřítele mojí rodné vesnice. Otočila jsem se ke svému nepříteli čelem a pohlédla mu do obličeje. Sharingan jasně naznačoval, že jsem na správné adrese. "Nejsem tu kvůli boji. Chci si jen promluvit se Sasukem, Madaro." Bože jestli tohle vyjde! Trochu jsem se roztřásla. Možná strašlivá přítomnost a silná čakra osoby stojící přede mnou konečně pošťouchla můj mozek ke zprávě, že jdu na smrt. Pud sebezáchovy se zachvěl.
"Co tím sleduješ?" Zeptal se s podezřením v hlase. "Byla jsem jeho týmová partnerka, ráda bych s ním naposledy promluvila. Když mě uzná za nevhodnou…zabije mě sám. Na to je silný dost. V každém případě nic neztratíte." Promluvila jsem zcela klidně a čekala na rozsudek smrti. Madara se s úšklebkem rozešel směrem ke mně a ostrá katana mu vyjela z rukávu pláště. Můj konec. "Nic víc nechci." Zkusila jsem to znovu, ale marně. Útočník se nezastavil...teď už snad jen počkat na mrazivý pocit zapíchnuté čepele v mém srdci. Stejně už je dávno zlomené a roztrhané na cáry. Bodnutí mi nijak neuškodí. Zavřela jsem oči a vzpomínky mnou začali projíždět. Mé dětství, nástup do akademie. Setkání s Narutem a Sasukem. Plno misí a zážitků, odchod člověka, kterého jsem nikdy nepřestala milovat. Všichni se mi vzdalovali a já pro to nemohla nic udělat. Sebezapření a odříkání, vše co mi teď zbylo. Bože chci jen jeden pokus! Slyšela jsem svištění čepele…"Přestaň!" Krev ve mně vřela a mé srdce začalo bít jako splašené. Sasuke!
Jelikož můj konec byl ještě o malou chvíli odložen, následovala jsem hlas svého vytouženého cíle. Jedna šance…nic víc. "Potřebuji s tebou mluvit Sasuke-kun." Nevím jestli to bylo mým pevným odhodláním, nebo unavenou Sasukeho myslí…dobrým počasím, přijal mě. "Mluv!" Vyzval mně. "Tady ne." Zamračil se. "Buď tady a nebo nikde. Neurčuj si podmínky." "Snad se nebojíš být semnou o samotě Sasuke." Výsměšně jsem se ušklíbla. Podíval se na mě, tak jak to umí jen on. Otráveně, jako kdyby se díval na odpad, něco co jej otravuje. Možná nejsem až tak nicotná.
Docílila jsem svého. Spoléhala jsem na Sasukeho pýchu a tentokrát jsem zvolila dobře. Ocitli jsme se někde ve vnitřní části skal. Místnost byla obrovská. Kromě dlouhého kamenného stolu a židle na konci, tady bylo naprosté pusto. Naprosto postačující.
"Nechápu jak můžeš být tak pošetilá, že jsi za mnou přišla až do jámy lvové." Přimhouřil oči a nepřestal mě sledovat. Byl ode mě pouhé 2 metry. Vzdálenost, která se dá překonat během pár sekund. Polkla jsem. Teď jsem se nemohla stáhnout. Dokonči to!
Pomalu jsem se k němu rozešla a moje ruka zabloudila do zadní části mé sukně. "Další pokus zabít mě?" Ďábelsky se pousmál a já dostala strach. Avšak doufala jsem, že prvotní šok mu nedovolí mě probodnout skrz na skrz. Je to přeci puberťák…ne? Konečně jsem našla rozepínání sukně, která okamžitě spadla na zem. Byla jsem dostatečně blízko. Jeho údiv mě nevýslovně potěšil. Teď už jen…"Co to sakra..!" Umlčela jsem ho polibkem. V okamžiku, kdy se naše rty setkaly jsem se roztřásla a energie, která mnou proudila byla neuvěřitelná. Ten pocit byl neuvěřitelný,…ale netrval dlouho. Hrubé odtlačení mě zastavilo. "O co se to sakra pokoušíš!" Zařval. Docela rychle se z toho dostal. Nesměla jsem se mu podívat do očí, to by znamenalo jistý konec. Udeřila jsem jej, odletěl a narazil do stěny. Nemůžu říct, že se mi ten pocit nelíbil, ale něco ve mně hrklo…pro mě to byl nepřirozený pohyb. Ublížit mu? V mžiku jsem byla u něj a opět ho líbila. Natlačila jsem se k němu tak blízko jak jen to šlo. Pramínek jeho krve, který mu ztekl z úst jsem olízla. Říct, že byl ohromený v té chvíli…bylo slabé slovo. Dokonce se nějakou chvíli nehýbal. Zlomila jsem ho už snad? Z jeho úst jsem přešla na krk, na kterém jsem začala hodovat, jako kdyby to byl můj poslední okamžik, který v životě prožiji. A daleko od pravdy jsem nebyla. Chytila jsem jeho pravou ruku a přitiskla si ji na ňadro. I když jsem jej ovládala jako loutku, roztoužený sten jsem neovládla. Roztřásl se. Cítila jsem to.
Stále jsem se mu neodvážila podívat do očí, zahlédla jsem pouze zkřivenou linii jeho rtů a strnulou tvář. Vztek, či touha? "Tak tohle vážně chceš?" Najednou se uvolnil a já věděla, že je zle. Ucítila jsem jeho ruce jak chytají mé tričko a na chvíli jsem letěla vzduchem. Tvrdě jsem dopadla na kamenný stůl a vzhlédla. Osoba, která se nade mnou tyčila, byla zlostná a nelítostná. Dostala jsem šílený strach. V sharinganu, do kterého jsem pohlédla, se mísil vztek, nenávist…ale snad i pocit, který jsem u Sasukeho nikdy nezaznamenala. Pohled jsem mu tvrdě opětovala a přehoupla se přes okraj stolu. Nohama jsem Sasukeho obklíčila a pěvně ho k sobě přitiskla. Tentokrát jsem to nebyla první já, kdo propojil naše rty. Polibky byly tvrdé, ale také chtivé. Po necelé minutě jsem slyšela zvuk trhajícího se trička a já se ocitla pouze v krátkém, síťkovaném oděvu, kryjící mé vnady. Zachvěla jsem se nervozitou. I v takové to situaci přemýšlím nad tím, že se na mě dívá 18letý kluk, kterého nade vše miluji a láme mi srdce, že náš první polibek byl násilný a bez emocí. Alespoň z jeho strany. Slzy, které se draly na povrh jsem rychle zatlačila a Sasukemu jedním tahem sundala košili. "Konoha mi poslala d­­-vku. Nevěděl jsem, že mi chtějí dopřát tolik zábavy." Pohrdavě se ušklíbl a já myslela, že se v tu chvíli rozpadnu. Tak zatraceně to bolelo, že jsem měla chuť řvát. Místo toho jsem znovu propojila naše rty v dravém polibku a neúmyslně vzdychla, když jsem jeho dlaň ucítila pod bříškem. Další pohrdavé pousmání. V té chvíli se nenávist, láska, chtíč…vše se ve mně mísilo a já byla naprosto zmatená. Chtěla jsem odrovnat jeho, ne sebe! Sakra!
Svou roztřesenou rukou jsem vzala tu jeho a přitlačila ještě níž. Zavřela jsem v slastné křeči oči a snažila se nevydat moc hluku. Připadala jsem si hrozně. Pošpiněná a zmatená. Jedinou dobrou zprávou bylo, že Sasuke stále hrál mou hru. Myslím, že zkouší jak daleko budu hodná zajít. Ale to se přepočítal! Já nepřestanu!
Když jsem rukou vklouzla pod jeho plátěné kalhoty, uslyšela jsem první přidušený sten z jeho strany. Ani jsem neměla šanci se nad tím libým zvukem povznést. Okamžitě se totiž dostavilo tvrdé zacházení a já tentokrát sykla bolestí. Tvrdě semnou třískl o stůl a sám mě zalehl. "Takže pro sex Sakuro? Kvůli němu si tu přišla? To ti připadám tak nesnesitelně úžasný, že to beze mě už nevydržíš? Chceš ukojit svoji pubertální touhu?" Pořád zvyšoval hlas. "Jenže to ses přepočítala holka! Tohle se ti líbit nebude!" Tvrdě ze mě serval kalhoty a já se zajíkla. Měla jsem čím dál tím větší strach a o jeho pravdivých slovech jsem nepochybovala. Zavřela jsem oči. "Pěkně se dívej Sakuro!" Tvář mi tvrdě stiskl a donutil mě podívat se na jeho pološílený obličej. "Už máš strach?" Rozesmál se. Cítila jsem jak poslední kus mého spodního prádla je ten tam. Sasukeho vzrušení a má nahota zapříčinila mé probuzení se do reality. Bože vždyť on…! Za jiné situace se Sasukem v téhle poloze a s vyzařujícím chtíčem, bych dala cokoli, ale teď? Moje dívčí, neposkvrněná, křehká část měla být prolomená milovanou osobou, ale ne z lásky….z pouhého rozmaru a to mě sžíralo. Slyšela jsem zvuk šustící látky a vybavilo se mi, co Sasuke asi teď dělá. Tvrdě stiskl můj obličej a dobyvačně mě políbil. Sasuke…ty jsi ve mně vážně nikdy nic neviděl, viď? První slza skápla a já už ten nával emocí nevydržela. Tiše jsem se rozvzlykala a čekala na nevyhnutelné. Najednou se Sasuke odtáhl a třeštil na mě své onyxové oči. Slaný potůček mu skapával z úst a jeho pohled byl nepřítomný…jako kdyby na něco vzpomínal. O nic se nepokoušel a já hledala slova, kterými bych vyjádřila jak strašný člověk, který nic nedokáže, já jsem. Znovu jsem si připadala jako ta 15letá holčička, která se radovala z každé možné chvilky v Sasukeho přítomnosti. Tolik ho miluji, že jsem bláhově doufala, že ho tohle alespoň trošku zlomí. Že si uvědomí, že je také pouhým člověkem s city a potřebami…že není pouhý nástroj k zabíjení. Že není pouhý mstitel. Položil mi dlaň na obličej a lehce po něm přejel. A při tom se mi na setinu sekundy zdálo, že se na mě díval s lítostí a pochopením.
"Zmiz!" Ozvalo se přede mnou tvrdým hlasem a já se probrala z transu. Opět jsem stála v kráteru mezi skalami, oblečená a mé oči spočívaly na těch Sasukeho, který byl ode mne sotva pár centimetrů. Tohle bylo celou dobu genjutsu?
"Nevím, co si tímhle sledovala Sakuro, ale jako obvykle jsi to nebyla schopná dokončit. Jsi slabá." Nezmohla jsem se na slovo. Cítila jsem se naprosto zrazená a znemožněná. Takže on mě celou tu dobu pozoroval a nehnul ani brvou? Nepohnula jsem se ani o píď a snažila se zformovat přijatelné vysvětlení.
Náhle jeho oči už nezdobil sharingan a jeho, už snad pravá dlaň spočinula na mé tváři. Byla jsem víc než zaskočená. Sjížděl stále níž, přitom byl jeho pohled zcela vážný a zaujatý. Ne tvrdý, ale jemný. Že bych zahlédla kousek toho starého Sasukeho? Toho Sasukeho, kterému jsem zcela oddaná? Jeho ruka se pohybovala na mém krku a prsty přejížděli po mé krční tepně. Bylo to nebezpečné, ale zároveň příjemně elektrizující. Pocítila jsem lehké mravenčení a ruměnec na tváři. Tohle byly úplně jiné doteky. Byly jemné a opatrné. "Je tak jednoduché tě zabít." Skoro až zašeptal a hlas se mu v půlce zlomil. Myslela jsem, že se rozskočím. Byl to on!
Omámeně jsem na něj pohlédla a odvážila jsem se zvednout svou dlaň a zajela mu do vlasů, které jsem pozorně výskala. Stanul v pohybu a zavřel oči. Kéž by ta chvíle zůstala věčnou. Zdál se mi tak bezbranný, unavený a ublížený. Nahlédla jsem do části jeho zraněné duše a dělila se s ním o utrpení. Nikdy jinde než tady. Určitě jsem věděla, že tu teď patřím.
Věděla jsem, že si hraji s ohněm, ale zkusit to musím! Přistoupila jsem k němu blíž a tím jsem se na něj namáčkla. Jeho oči zpozorněly a vypadaly nedůvěřivě. Byli jsme si sobě blízko jako ještě nikdy. Naše spojení bylo téměř hmatatelné. Jeho rty se pootevřely a on mírně vydechl. Ucítila jsem mírný pohyb jeho zátylku a ruku, která mě přidržuje.
Něžný a vroucný polibek. Ta opojná chvíle. Pohyb jemných rtů, které mi konečně byly tak známé. Byla to nepatrná změna, ale naše rty se setkaly a chtíč se prohloubil. Drsné, ale zároveň jemné. Naše duše jako kdyby byly spojeny v jednu. Podělil se semnou o část své bolesti a dovolil mi dotknout se jeho malé, zranitelné skulinky, která se nacházela hluboko pod vším tím hněvem a nenávistí. Dovolil mi setkat se, se svým pravým, čistým já.
Náhlý otřes země a výkřik lidí nás vytrhl z okamžiku propojení a já před sebou spatřila obraz. Obraz Sasukeho, který pomalu ustupuje do temnoty. Tam, kde já nemůžu. Natahuji po něm ruce, ale nemůžu ho zachytit…až mi úplně zmizí. Budu čekat…navždy. Dokud se opět nevrátíš.
Naposledy jsem pohlédla do hlubokých, upřímným onyxových očí, než se zbarvili do krvavě rudé, vražedné a krvelačné červeně. Opět jsem z něj cítila temnotu…ta chvíle byla pryč. Odstoupil ode mne, ani jeden z nás nic neříkal. Bylo zbytečné něco říkat. Realita byla tak jasná a nenávratná. Do očí se mi opět nahrnuly slzy. Sasukeho pohled ztvrdl a vydal se směrem, kterým já nemůžu. Nechal mě tam stát zanořenou v myšlenkách. Opět se mi vyobrazil večer, kdy jsem mu chtěla zabránit, aby odešel. Nedokázala jsem to. Nikdy jsem ho nedokázala zachytit, a nedokážu to ani teď. Zbývá mi jen čekat...
Cos tím sledovala Sakuro? Pootočila jsem se a viděla jeho vzdalující se záda. Odhodlání…chtěla jsem říct…"Miluji tě Sasuke-kun." Zastavil se. "Vždycky jsem tě milovala a nehledě na to co se stane…vždy tě milovat budu." Ani jeden z nás se nepohnul, ale další výbuchy a výkřiky mě nutili opětovně vstoupit do tvrdého a nelítostného boje. Tam venku už budeme nepřáteli na život a na smrt. Natáhla jsem si své rukavice a vyrazila za svou skupinou. Nechávajíc za sebou své city a životní lásku, které stále nemonu dosáhnout.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 tomoko-harkaft tomoko-harkaft | Web | 1. května 2011 v 20:35 | Reagovat

doopravdy krásný příběh, umíš :) :-D  8-)  ;-)

2 saso-chan saso-chan | Web | 1. května 2011 v 20:41 | Reagovat

Ahoj =) moc ráda,přidávám si tě do SB =)

3 Kotaichi Kotaichi | Web | 1. května 2011 v 20:53 | Reagovat

krásná povídka :-) ráda spřátelím,máš u mě diplom za SB

4 Yuuki Yuuki | E-mail | Web | 1. května 2011 v 21:13 | Reagovat

Já... nevím o co kráčí, tak já si to přečtu od 1. dílu ale musím říct, že na psaní máš talent protože mě to rozhodně zaujalo. Řekla bych akorát; chudák Sakura =( .

5 Yuuki Yuuki | E-mail | Web | 1. května 2011 v 21:15 | Reagovat

[4]: Já jsem Baka což? Je to jednorázovka =D . A vlastně je pravda, že jsem to pochopila =D . No jó to jsem celá já =D mno víš co já si to jdu přečíst a už nebudu otravovat stupidními komenty ;D .

6 Kotaichi Kotaichi | Web | 1. května 2011 v 21:16 | Reagovat

třeba Kylie Cuoco prosím :-)

7 Yuuki Yuuki | E-mail | Web | 1. května 2011 v 21:28 | Reagovat

Tak na konci jsem už brečela ='( . Bylo to krásné co mu řekla =) .
Akorát mě štvalo, že to 1. bylo jenom Genjutsu =/ . Ale stejně to bylo krásné =) . Jak už jsem říkala máš na to talent ;) . Je to opravdu krásně napsané ;)

8 Yuuki Yuuki | E-mail | Web | 1. května 2011 v 21:36 | Reagovat

Dobře no... ale stejně trapas xD
A diplomek ti vyrobím ;) . (Bylo by blbé kdyby ne xDD )

9 Anmee Ryuuhen Jeagerjaques Anmee Ryuuhen Jeagerjaques | Web | 2. května 2011 v 14:19 | Reagovat

já prostě nemohu! když jsou tu postavy z naruta, tak prostě takoví povídky nemůžu číst! chjo, chjo, chjo... !

10 rukiichi rukiichi | Web | 2. května 2011 v 15:21 | Reagovat

Moooc krásná povídka..:-) Byla velice zajimavá a napínavá.. :-) Strašně se mě líbíla..Sice byla na konci smutná..

Jinak máš mooc krásný blog a desing je strašně roztomiloučkej a moooc se mě líbí.. :-)  :-)

11 Yumi-chan Yumi-chan | Web | 2. května 2011 v 15:52 | Reagovat

krásná povídka :-)  :-)

12 Kayo Kentaro Schiffer Kayo Kentaro Schiffer | E-mail | Web | 2. května 2011 v 16:21 | Reagovat

Tedy mj názor.
1)To je dlouhé !!... tý jo.. tak takdo dlouhou kapitolu jsem v řivotě neměla !.. XDD
2) Je to moc pěkně napsané. Hlavně popisy jsou dobré.
3) Nnemám ráda tento pár... a vlastě tak trochu i celé Naruto.. ale povídka za 1...

13 Shun Shun | Web | 2. května 2011 v 16:32 | Reagovat

pěkný...:)

14 Dada Dada | Web | 2. května 2011 v 17:15 | Reagovat

krásne :D a smutné....jediné, čo sa mi nepáčilo bol ten jej monológ(sebaľútosť, aleto preto, že mi v narutovi v tých prvých častiach liezla na nervy  ) ....ale to proste muselo byť inak by sme nevedeli čo sa jej deje v hlave :D takže podľa mňa super :-D

15 Dada Dada | Web | 2. května 2011 v 17:16 | Reagovat

...dalo to ako spam...

16 Akineko Akineko | Web | 2. května 2011 v 21:35 | Reagovat

sugoiiiiiiii ^^ nadherna poviedka ^^

17 Remichie-san Remichie-san | E-mail | Web | 2. května 2011 v 21:37 | Reagovat

krásne :)) po dlhom čase som si niečo prečítala a bolo to super :)) chválim veľmi :)

18 Saso-chan Saso-chan | Web | 3. května 2011 v 11:39 | Reagovat

Nádherná povídka :'( O.o jdu si jí přečíst znova xD =)

19 Liana Liana | E-mail | Web | 3. května 2011 v 14:45 | Reagovat

oh, krásne! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama