Spoluadminka blogu: Masíí

NYPD- New Yorská policie 4

17. února 2011 v 19:35 | Naomi-san (autor blogu) |  Povídky
Ohayo mina-san :-D!!! Famfáry naplno, mám pro Vás další díl povídky :-D!!! Chci Vám tentokrát opravdu mooooc poděkovat za komenty, které jste zanechali!!! Je to naprostá balada :-D. Opravdu mě to dělá šťastnou a ráda slyším, že se Vám má povídka líbí :-). Snad Vás další dílek nezklame a bude se líbit :-). Ještě jednou arigato :-*!
Vaše lofující Naomi-san :-P
NYPD

Než jsem vyšla směr domov, rozloučila jsem se s těma dvěma a nechala za sebou brblajícího Naruta a Hinatu, která se mu snažila vyložit tu myšlenku, že Gaara není zas tak zlý.
Když jsem celá promočená a unavená dorazila domů, první co mi zvedlo náladu byl vrtící se chvost mého šťastného čtyřnohého přítele. Rychle jsem si dala sprchu, smyla ze sebe studené kapky deště a z části i únavu. S večeří jsem si starosti nedělala, jelikož jsem z celého srdce toužila pouze a jen po teplé posteli. Lehla jsem si vedle Ina, který mi peřinu věrně nahříval a s myšlenkami na případ jsem i zaspala, jelikož poslední, co si pamatuji, jsou digitální hodiny, které ukazují 2:00.
Budík v 7:00 mě nijak nenadchl. Mé ráno probíhalo, tak jako každé jiné...bylo…stereotypní. Doplazila jsem se do kuchyně, uvařila hrnek silného kafe a zapnula hifi věž. Pustila si své oblíbené CD a vlezla si do sprchy. Když jsem se upravila, tak, abych nevydala jako oživlá mrtvola po většině probdělých nocí, oblékla se do černého roláku, aby mi nebyla zima a svázala vlasy do spleteného culíku, vyrazila jsem s Inem na procházku. Většinou jsme chodili do parku. Inu měl možnost pěkně se vyblbnout a já jsem mohla s klidem pozorovat právě se probírající New York. Bylo to opravdu nádherné město. Jelikož se blížila zima, byla pěkná kosa a ještě šero. Světla svítila a lidé se mihli jen málo kdy. Na zpáteční cestě domů jsem si koupila noviny a čerstvé pečivo v nedaleké pekárně. Nic mě nedokázalo ráno povzbudit víc, než vůně křupajících baget. Přišla jsem domů, dala jsem Inuovi žrádlo, přečetla noviny, snědla snídani a hrkla poslední doušek kávy. Po tomto procesu jsem vzala klíče a vyrazila do práce. Někdy…když jsem se tak zamýšlela nad svým životem…připadal mi…prázdný. Měla jsem ráda svou práci a způsob života, svou volnost a možnost volby, ale…přeci jen jsem ve studených nocích, či po velmi špatných dnech zatoužila po někom, kdo by mě čekal doma. Někoho, kdo by mě ve svých očích viděl jinak, než jako pouhou chladnou detektivku, která je schopna zabít….Věděla jsem, že přítele a rodinu, po které toužím nemůžu tak lehko mít. S mou nebezpečnou prací a mým velikým odstupem od lidí, které neznám, je to silně nemožné. …A o tělesném chtíči nemluvě. Párkrát jsem něco s kolegy z jiných oddělení měla, ale nikdy jsem se neodvážila přivést si je domů, nebo si je jakkoli pustit k tělu.Bylo to nemyslitelné. Naše práce je nebezpečná a každý den někdo umírá. I když někteří z nás mají rodiny…žijí většinou v anonymitě. A ta spolu s každodenním strachem se stává vztahu většinou osudným. Myšlenka, že bych každý den myslela na to, zda je můj přítel mrtvý, nebo živý,… mě děsí. Proto, i když je mi 28 let, raději zůstávám sama, daleko od rodiny a všeho, co by mi mohlo přinést pouhou bolest.
Při mé úvaze jsem se pomalu blížila k místu, kde měl bydlet údajný Sai. Dojela jsem do čtvrti za necelých pět minut, jelikož se nacházela pouhých pár bloků od mého bytu. Když jsem se rozhlédla, dům a okolí vypadalo naprosto normálně. Žádné feťácké doupě. Když jsem došla ke vchodu, všimla jsem si dvou kluků a jedné holky jak pokuřují vedle vchodu. Jeden z nich mě neustále pozoroval. "Hledáš někoho?" Zeptal se mě přímo. Ty dva se s zvědavostí otočili a já přistoupila blíž. Mohlo jim být tak kolem 22. "Jo, hledám jednoho kluka. Měl by mít přezdívku Sai. Prý by tu měl někde bydlet." Zvědavě si mě prohlédl. Asi přemýšlel nad tím, jestli nejsem polda, ale jelikož jsem byla oblečená v civilu, nic tomu nenasvědčovalo. Mohla jsem být taky jeho holka. "Mám si u něj něco vyzvednout." Řekla jsem na svou obhajobu. Kluk odhodil filtr od cigarety a přistoupil ke mně blíž. Teď se mi zdál o něco starší, byl vyšší než já, ale to je u holek docela normální. Bělejší vlasy mu spadaly do bleděmodrých očí. Rozverně se na mě usmál. "Tamhle v tom baráku. Dveře jsou otevřené. Jdi do dvanáctého poschodí. Tam se řiď podle hlasitý hudby. Nemůžeš minout." Odpověděl a ukázal mi vedlejší dům. "Díky." Přívětivě jsem se usmála a vyrazila směrem, kterým mě poslal. Zřejmě Saie znal, ale kdybych se začala vyptávat, bylo by to podezřelé. Než jsem vstoupila do dveří, otočila jsem se na vteřinu zpět. Všichni tři na mě zamračeně hleděli. Neměla jsem z toho dobrý pocit.
Podle instrukcí jsem se dostala do dvanáctého patra a stála před dveřmi s hudbou, která hrála na maximum. Nedivila jsem se, že si nikdo nestěžoval. Hemžilo se to tu samýma mladistvýma. Zaklapat jsem nemusela, stačilo zalomcovat klikou. Vešla jsem do zakouřené místnosti. Všude byli poházené věci a vypadalo to tu jako po výbuchu atomovky. Nejdříve jsem si prohlédla kuchyň a obývák, který byl hned naproti. Nikdo tu nebyl. Poslední pokoj, který zbýval byla ložnice. Pootevřela jsem dveře a podívala se na postel. Leželo tam tělo…jenže ženské. "Co tu děláš?" Při zvuku jeho hlasu jsem se trochu lekla, i když jsem to nedala znát. Podívala jsem se na velké zrcadlo vedle postele a všimla jsem si, že pokoj je o něco rozsáhlejší než ty ostatní. Za rohem se totiž nacházel velký stůl s počítačem a ještě dalšími věcmi, které jsem typovala na play station a další mužné záležitosti. U stolu seděl docela drobný kluk s černými, krátkými vlasy a propaloval mě pohledem skrz zrcadlo. "Promiň, ale klepala jsem, jenže přes ten rámus není nic slyšet." Vstoupila jsem do místnosti a přistoupila k jeho stolu. "Chtěla bych se tě zeptat na pár věcí ohledně Sasukeho Uchihi." Po chvíli ticha jsem zpustila. "Jsem z New Yorské kriminálky. Sasuke se už několik dní pohřešuje. V jeho počítači jsme našli pár e-mailu od tebe. Zřejmě si s ním v kontaktu." Vybalila jsem na něj rovnou. Na věci kolem nemám čas, ani náladu. A možná mu rozvážu jazyk. Dívka na posteli se zřejmě vzbudila. "Miláčku?" Sai vstal ze židle. "Pojďme na chvíli vedle." Ještě, než jsme vešli do kuchyně, sklonil se k dívce a něco ji pošeptal. Ta se jen přetočila a dál pokračovala ve spaní po, zřejmě, krušné noci. Když jsme došli do kuchyně, Sai si sednul za stůl, vytáhl ohořelou cigaretu z popelníku a zapálil ji. Já zůstala volně stát uprostřed kuchyně a sledovala všechen ten nepořádek kolem. Všiml si mého zkoumavého pohledu. "Často se tu pořádají večírky, na úklid není moc času." Vyfoukl kouř a čekal co dál. "Máš nějakou práci?" Ušklíbl se. "A co to má společného se Sasukem?"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Gaarusa Gaarusa | Web | 17. února 2011 v 19:40 | Reagovat

Taky bych tam hned jela ale nejspíííš někde v Japonsku :-)

2 Dada Dada | Web | 17. února 2011 v 20:03 | Reagovat

som zvedavá na ďalšiu :D

3 Gaarusa Gaarusa | Web | 17. února 2011 v 20:04 | Reagovat

Naomi-san → Sasu & Saku  36.5% (23)

4 Liliann Liliann | Web | 17. února 2011 v 20:30 | Reagovat

Sai kouří? :D .. no super.. moc se mi to líbí, jen tak dál ;)

5 Ayu Ayu | Web | 17. února 2011 v 21:01 | Reagovat

nojo vse při starym XD
jenom mně votravoval táta :-D
a jeden kluk z mojí třídy furt dokola
zvonil na dveře :-D a když jsem sesla dolů tak zdrhl :-?
kluci jsou fakt dětinský XDD....

6 Akineko Amaya Akineko Amaya | Web | 18. února 2011 v 9:37 | Reagovat

paaaaaaaaaaani tak to bola uza...tesim na dalsi diel...a v celku jo uzila som si to ..XD

7 Anmee Ryuuhen Jeagerjaques Anmee Ryuuhen Jeagerjaques | Web | 18. února 2011 v 15:51 | Reagovat

jéjé.... to si budu muset přečíst od začátkuˇˇ

8 Kayo Kentaro Schiffer Kayo Kentaro Schiffer | E-mail | Web | 18. února 2011 v 17:58 | Reagovat

pěkné... je to vážně zajímavé.. lepší než nějaké ty bláboly co někteří píší na toto anime.. XD

9 ♥ Yumi-chan & Kawaii Bea ♥ ♥ Yumi-chan & Kawaii Bea ♥ | Web | 19. února 2011 v 10:32 | Reagovat

Nyaa !! Je to vážně zajímavé...;) ^^

10 Saki-san Saki-san | Web | 19. února 2011 v 18:43 | Reagovat

u mě je důležité upozornění pro SB!!PS:čuník díleček:D

11 SHIKASHI SHIKASHI | Web | 19. března 2011 v 17:44 | Reagovat

mno skvělí díl vážě super těším se zase na další

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama