Spoluadminka blogu: Masíí

Lonely

13. února 2011 v 20:29 | Naomi-san |  Povídky
Jednorázovka, kterou jsem kdysi napsala :-). Někteří z Vás ji už někdy možná četli. Já jen chtěla, aby se na tomto blogu nacházela. Je to jedna z mých nejoblíbenějších a jsem na ni pyšná :-D. (Gomen za tu chválu xD. Ale psala jsem ji v době, kdy se mi hroutil svět a všechny své pocity jsem si pořádně vybila na papír :-).) Je to povídka depresivnějšího rázu, takže kdo nemá náladu na depku, odložte na někdy jindy :-D! Jinak přeji hezké čtení :-P.
Lonely

Lonely- Foukal osamělý vítr
Feeling- a dolehly na mě pocity
Odpovědi nikde nejsou
Call me-zavolej mě, už to chápu
With you- do tebe budu vždycky
Zamilovaná

Život mi teď přijde zvláštní. Takový smutný a opuštěný. Bez tebe, můj život není ničím. I když mám kolem sebe tisíce lidí, ani jeden mi nemůže nahradit tebe. Stále se mi před očima přehrává obrázek tvého odchodu. Plakala jsem pro tebe a stále pláču. Avšak můj nářek nikdy neslyšíš a nejsi tu, abys ho zahnal. Cítím se tak osamělá. Cítíš to tak stejně? Chybíme ti? Alespoň…někdo? Vzpomeneš si někdy na nás? Na tyhle otázky asi nikdy nedostanu odpověď. Už je ti osmnáct. Jsme už starší. Změnil ses, já také a přeci přechovávám ty city, které vždycky patřili jenom tobě. A i když jsi mi tolikrát ublížil, vím, že jsi hodný. Tvé uhrančivé, černé oči skrývají tolik bolesti a stejně se o ni s nikým nepodělíš. Vždycky jsem snila, že bych to mohla být já. Asi jsem bláhová, ale chybíš mi strašně moc. Ani nedokážu pochopit jak to může tak bolet. Ztráta milované osoby. Rozervává mě to zevnitř a nemůžu to zastavit. Žádné prášky, odpočinek, čas, nic to nezhojí. Už vím, jaké to je, být zlomená a dívat se na celý svět z té temné stránky. Ty ses na něj takhle díval celý život. Ztráta celé rodiny. Matka…otec…milovaný a vždy ctěný bratr. A přeci jsem si myslela, doufala, že jsi alespoň někdy šťastný. Naše mise, dobrodružství, spolu strávený čas, tvůj úsměv. Myslela jsem, že se alespoň trošku cítíš šťastný. Možná jsem i pomyslela na to, že nás máš rád. Chránil jsi nás, mě. V těch chvílích jsem se cítila, že jsem ti o něco blíž. Proč jsi odešel?... Zřejmě už znám odpověď… Z tvé bolesti? Protože tě pronásledovala každým dnem a ty ses ji nemohl zbavit ať jsi byl kdekoli a s kýmkoli?... Teď už tu bolest chápu a nezazlívám ti, že jsi odešel. Ale… vrátíš se někdy? Stejně jako ty, chci i já ukončit tu ničivou bolest. Nedáváš mi tu možnost a přeci ji chci mít. Nechci, aby čas rány zahojil. Nechci na tebe nikdy zapomenout. Chci, abys byl ty ten lék, který mě zachrání před hrůznou smrtí v samotě. Ničí mě, když tě každým dnem vídávám, ve svých snech. Nemůžu se tě dotknout, nic ti nemůžu povědět. I kdybych něco řekla, stejně by jsi mě na tu lavičku položil. A co se stalo po tom? Rozloučil ses, podíval se na mě, připadala jsem ti pořád otravná? Pořád přicházejí otázky, na které nedostávám odpovědi. Bolí to, chci tě najít. Už nemohu vydržet tu bolest, vždycky jsem byla slabší nežli ty. Víš to, potřebuji zachránit. Zachraň mě. Nevzdaluj se mi do větší temnoty, kde už ani já, kvůli té ukrutné bolesti nemohu. Chci ti pomoci, ale jdeš tam, kde já to nezvládám. Ale kvůli tobě tady stojím. V pozadí, na rozhraní temnoty a světla. Čekám, kdy ustoupíš o krok zpět a já tě zachytím. Čekám tu na tebe a vždycky budu, abych ti mohla říct: "Vítej doma, Sasuke."
(Inspirovala jsem se endingem For you :-P)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 MimushinQa MimushinQa | Web | 13. února 2011 v 20:32 | Reagovat

Ahojky, chcela by som ťa poprosiť o pomoc. Viac info na mojom blogu. Ďakujem :)

2 Nicole* Nicole* | Web | 13. února 2011 v 20:35 | Reagovat

super))

3 Tynqaaa Tynqaaa | 7. dubna 2011 v 15:38 | Reagovat

kawaiiii :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama