Spoluadminka blogu: Masíí

I need speed 4

27. května 2010 v 16:29 | Naomi-san (autor blogu) |  Povídky
I need speed

"Jsem doma!" Oznámil jsem do ticha, které se nacházelo v celém domě. Na to, že jsem u Itachiho bydlem, jsem ho moc často neviděl. Z práce přicházel pozdě večer a hned potom se otáčel a mizel mi neznámo kam. Odhodil jsem tašku a mířil jsem do kuchyně. Nějaké to kafe by mi bodlo. Měl jsem ještě dvě hodiny času. Dal jsem vařit vodu a podíval jsem se z okna. Musím říct, že Itachi zřejmě pracoval dost tvrdě. Tenhle barák musel stát majlant. Byli jsme tu dva a vešlo by se nás tu dalších šest. Pokoj jsem měl vážně luxusní. Počítač, telku, VHS, DVD, rádio, prostě všechno co jsem si mohl přát. Jen jedna věc mi tu chyběla a to mé auto. Povzdychl jsem si. Co s tím nadělám. "Nějaký zamyšlený, ne?" Otočil jsem se za hlasem. "Ahoj, dneska nějak brzy." "Ale, neříkej, že jsem ti chyběl bráško." Poškleboval se Itachi. "Haha, já jen, že to není obvyklé." Odpověděl jsem suše. "Jo, dneska jsem nějak neměl náladu." Opřel se o kuchyňskou linku. Voda už dovařila. "Chceš taky?" A ukázal jsem na plechovku s kafem. Nic neřekl a vytáhl si hrnek. "Jak bylo ve škole?" "Jo, docela dobrý, ale moc jsem se neorientoval." Odpověděl jsem a usrkl si horké kávy. "Co lidi, už tu máš nějakou partičku?" Ptal se, se zájmem a jelikož si často nepovídáme... " No, pár se jich najde." "Sedím vedle kluka, který patři k nejchytřejším ze třídy, mám dojem…Shikamaru Nara." Itachi nic nenamítal, tak jsem pokračoval dál. "No a pak tu je jeden dost hyperaktivní kluk, Naruto Uzumaki." Poprvé jsem viděl na Itachiho tváři znepokojení. "Uzumaki říkáš?" "Jo, je s ním docela sranda." "Proč, ty ho znáš?" Na chvíli jsem měl dojem, jakože o něčem rozmýšlí. "Hm, ani ne." Odpověděl už s klidnou tváří a pomalu se šoural do obýváku. Sedl jsi na pohovku a pustil telku. Já moc neměl náladu, a tak jsem se vybral do svého pokoje. Zapnul jsem počítač a pustil muziku. Ta mě vždycky dokázala uklidnit, byla to taková moje záchrana před realitou. Při písničce I need speed, jsem si vždycky vzpomněl na chvíle, kdy jsem seděl na kožené sedačce, v ruce volant, motor, který předl, jako ten nejjemnější hlásek divoké šelmy
a díval jsem se, jak kolem mě létají záblesky všemožných barev. Musel jsem uznat, že tenhle pocit mi scházel. Pocit volnosti. Že mě nikdo a nikdy nedostihne. Ale stále jsem vlastně nevěděl, před čím utíkám. Radši jsem tuhle myšlenku pustil z hlavy a šel si dát horkou sprchu. Pak už jsem jen čekal, než kluci dorazí. Po necelých patnácti minutách jsem slyšel troubení auta. Vzal jsem si mikinu a mířil ke dveřím, když v tom…"Ty někam jdeš?" Slyšel jsem naštvaný hlas bratra. "Jo, chtěli jsme s kluky někam vyrazit." Teď byl vážně jak stíhačka, nevím o co mu jde. "Fajn, ale víš o čem jsme mluvili." Protočil jsem oči. "Jistě tati." A už jsem praskl dveřmi. Tohle bylo vážně divný, ale teď jsem se spíše zabýval zjevem, který se rozprostíral přede mnou.

Naruto car
"No, že jdeš chlape!" Křenila se na mě blonďatá hlava, která vyčnívala z auta. Jeho poznámku jsem ignoroval. "To je tvoje?" A zbožně jsem se díval na káru přede mnou. "Jistě, se vši parádou." "Moje zlatíčko." Oznámil s přetrvávajícím úsměvem a já se divil, že mu ještě neupadla huba. "Tak pojď a posaď se, představím vás." Posadil jsem se tedy na místo spolujezdce a už jsme vyrazili obvyklou rychlostí. Okamžitě jsem se cítil jako doma. "Hele, je to vážně pravda?" "To ty jsi ten závodník z Konohy?" Jen jsem němě přikývl. "Omg, kámo a ty sedíš v mým autě." Až tohle všichni uslyší….fiii, tomu nebude nikdo věřit." Dál si pochvaloval Naruto. "Tak to ať tě ani nenapadne." Řekl jsem hlasem, který nepřipouštěl žádné výjimky. "Nani?" "Proč?" "To, že to víš ty a Shikamaru naprosto stačí." "Kdyby se někdo dozvěděl, že jsem tu, mohl by vzniknout dost velký poprask a to se nesmí stát." Naruto už nic nenamítal a trochu zvážněl. "Proč jsi vlastně tady?" "Říká se, že od závodu na Hlavní, tě už nikdo neviděl." Chvíli jsem uvažoval, jestli to mám Narutovi říct. Přece jen se neznáme moc dlouho, ale věděl jsem, že tomuhle troubovi to bude jedno. Možná jsem v něj měl i důvěru. "Policajti." "Měli na nás přichystanou léčku, jeden kluk se málem zabil." "Narazili jsme do sebe." "Když jsem mu pomáhal lézt z hořícího auta, chytli nás." "Auto bylo na šrot a mě šoupli do basy." "Adoptivní rodiče se už o mě nechtěli starat, tak zavolali bráchu." "Ten mě přivezl sem s podmínkou, že nebudu dělat potíže." "Jestli o mě bude jen nějaká zmínka…půjdu do vojenský školy." Naruto tiše poslouchal a soustředil se na cestu. "Páni kámo, máš ty to zamotaný." Takže nesmíš závodit?" "No, vysloveně to neřekl, ale ano." Odpověděl jsem. "Phe a to jako myslíš vážně?" "Vezu tě na největší míso závodů a ty ani nesmíš sednout za volant?" "Dit to je hříčka přírody!" "Sám vím, že mi závody tak přirostly k srdci, že kdybych se jich musel vzdát, tak se asi zblázním." "Klid Naruto, že nebudu závodit, to jsem nikdy neřekl." A oba jsme se pousmáli. "A navíc, dodal jsem, nemám auto, pokud ti to nedošlo." "Ale, to se tady neřeší!" Usmíval se od ucha k uchu. "Jsem ti ochoten kdykoli tohohle broučka půjčit." A poplácal ovládací panel. "No, ze začátku si to radši jen obhlídnu." Namítl jsem dřív, než by bylo pozdě. "Jak myslíš." Už jsme se tím nezabývali, protože jsme byli na místě. Před námi se objevila vysoká budova, zřejmě sloužila, jako parkoviště. Teď byla ovšem uzavřená. Sjeli jsme do podzemní části a točili to pořád dolů a dolů. Čím víc jsme byli hlouběji, tím více tu bylo aut a lidí. "Tak, vítej v našem podsvětí Sasuke." Pořádně jsem se rozhlédl. Byla to vážně velká plocha. Na jedné straně byli zrovna uprostřed závodu a na druhém konci se ozývala hlasitá muzika. Když jsme vystoupili z auta, mířili jsme mi neznámo kam, prodírali jsme se lidmi, kteří se hrabou a vylepšují své mazlíčky, jak dívky v provokativně krátkých sukních tančí ještě více provokativnější tanec a snad stovky nacucnutých párů. Když jsme se konečně dostali tam, kam Naruto chtěl, přiběhla k nám modrovlasá dívka a skočila přímo po něm. "Nazdárek Hinátko." A pozdravili se, jak se sluší a patří. Já radši stočil pohled jinam, připadal jsem si tam navíc. Najednou jsem však spatřil záblesk růžové. Ji, bych poznal kdekoli. Sakura se zrovna bavila s nějakou kamarádkou, když mě taky postřehla. Na chvíli zamrzla, ale pak se lehounce usmála. To byl signál pro mě a já vykročil v před. "Sasuke, kam to míříš, musíme tudy!" Zařval Naruto přes ohlušující rámus a stočil mě směrem na opačnou stranu. V tu chvíli jsem myslel, že ho zabiju.
Ale bohužel tu bylo moc přihlížejících. Nechám si to na potom. Naruto si ničeho nevšiml, ale jeho přítelkyně byla velice všímavá. Pousmála se na mě a napřáhla ruku. "Ahoj, já jsem Hinata, ty budeš asi Sasuke, Naruto o tobě celý den básní." Usměv jsem ji oplatil. "Jo, mě se zdá, že je někdy ukecaný až moc." Zahihňala se. A už se do mě zabodávaly desítky pohledů. Pak už jsem jen slyšel: "Hele lidi poslouchejte, tady vám vedu nového člena party, Sasukeho Uchihu."
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Majulík-chan SB-nkoo =* Majulík-chan SB-nkoo =* | Web | 27. května 2010 v 17:22 | Reagovat

uzasny dielik... tesim sa na pokrackoo =D

2 Masíí Masíí | Web | 27. května 2010 v 19:29 | Reagovat

nádherný dílek :) =D

3 Nell.Chan tvé lovky Sb Nell.Chan tvé lovky Sb | Web | 28. května 2010 v 14:20 | Reagovat

Tenhle díleček se ti povedl :D Jinak, doufám, že jsme pořád sbénka :3 Psala jsem trochu pozdě, protože jsem ve škole měla zkouškové období :( Upe na prd!!

4 Akinka Akinka | Web | 28. května 2010 v 21:21 | Reagovat

je u mě důležitý oznam :)

5 n-chan n-chan | Web | 29. května 2010 v 9:02 | Reagovat

ahojky soutěž SONarutos začala!!
Takže si začni schánět hlásky!
http://blog-o-naruto.blog.cz/1005/1-kolo-sonarutos

6 Saku Saku | Web | 29. května 2010 v 10:14 | Reagovat

krásný blog

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama